Mahariši Maheš Jogi
Věda o Bytí a umění žití, Transcendentální meditace
Část I Věda o Bytí, Kapitola 11: KARMA A BYTÍ
 

   Karma znamená činnost nebo aktivitu.
   V předchozí kapitole jsme viděli vztah mezi Bytím a karmou a zjistili jsme, že karma je protikladem základní přirozenosti Bytí. Bytí jenom je. Bytí je absolutní existence, zatímco karma je nástroj, prostřednictvím kterého neustále pokračuje cyklus tvoření, evoluce a rozpuštění. Vidíme tedy, že základní přirozenost karmy se určitě neshoduje se základní přirozeností Bytí, které jenom je.
   Žádná karma nemůže nikdy dosáhnout stavu Bytí. Procesem karmy člověk musí stále pokračovat v aktivitě: ve věčném cyklu zrození a smrti, stvoření, evoluce a rozpadu. Když je karma takto protichůdná stavu Bytí, pak jakýkoli postup přivést karmu ke konci, bude mít určitě za výsledek stav Bytí.
   Viděli jsme, že stav Bytí je provždy tatáž všudypřítomná transcendentální absolutní existence, je tam pořád. Avšak, život jedince, pohybující se v kole karmy, zůstává vždy na poli relativní existence a jasně postrádá nádheru Bytí. Jak jsme již viděli, život jedince i kosmu je vytvářen, udržován a rozpouštěn silou karmy. To proto jsou všichni lidé a všechny bytosti ve světě vystavení síle karmy. Tak síla karmy nadále udržuje život v relativním poli a jedinec je stále vyčleňován ze sféry čistého Bytí.
   Kdyby byl dostupný způsob, jak se vyhnout spárům karmy, byl by to způsob, jak dosáhnout stavu věčného Bytí. V kapitole "Jak kontaktovat Bytí" uvidíme, že prostřednictvím techniky minimalizace aktivity, zážitkem a konečně transcendováním - překročením nejjemnějšího pole aktivity, člověk dospěje do stavu Bytí, pole věčného života.

Tato pravda, že přirozenost Bytí a karmy jsou vzájemně neslučitelné, byla velmi mylně vykládána těmi, kteří neznali techniku minimalizace síly karmy a vymanění se z jejího vlivu. Když takoví lidé s neúplnou vizí čtou v metafyzických knihách, že absolutní blažené vědomí je protichůdné přirozenosti karmy, rozvinou si z toho svoje vlastní teorie. Teoretizují, že aktivní život ve světě je protichůdný stavu absolutního blaženého vědomí. Toto nepochopení vytvořilo propast mezi duchovními a materiálními hodnotami života, propast, která existovala po mnohá minulá staletí.
   Ovšemže, přirozenost absolutního a relativního, přirozenost Bytí a karmy, jsou vzájemně neslučitelné. Ale technikou, kterou popíšeme, je nepochybně možné zvelebit pole karmy světlem Bytí. Toto je bod, který stovky generací mnoha minulých staletí propásly. Scházelo vědění, že je potřeba jenom dovednosti v aktivitě, abychom dosáhli takové zkrásnění karmy. Je to hlavní důvod, proč rostlo utrpení, bída, napětí, a proč se zvětšovala negativita ve všech polích aktivity v životě.
   Je nejvyšší čas, aby se ta chyba napravila a všichni si uvědomili, že systémem Transcendentální meditace může každá mysl vyjít z relativního stavu zážitku a dosáhnout stav Bytí. Poté, co pobude v tomto stavu, naplní se mysl plnou hodnotou Bytí, protože v poli transcendentna se dostane mimo pole karmy, přestane být individuální myslí a stane se za jedno s absolutním věčným Bytím. Když mysl dosáhla tohoto stavu věčného Bytí, síla karmy ji zase vytáhne ven. Mysl, když se vrátí zpět do relativního pole aktivity, si uvědomí, že stav transcendentálního Bytí byl v neomezeném stavu absolutní blaženosti určitě lepší, než relativní stav proměnlivého štěstí na poli aktivity.
   Stav blaženého vědomí transcendentna skutečně zapůsobí na přirozenost mysli. Zjišťujeme, že se zkušeností neohraničeného stavu rozšířeného vědomí bez omezení se mysl stává mocnější. Když mysl vyjde ven do relativního pole, kde čas, prostor a příčinnost udržují vše spoutané uvnitř velmi malých hranic, začíná si uchovávat ve své povaze něco z neohraničeného stavu. Opakovanou praxí se mysl důvěrněji seznamuje se stavem transcendentálního vědomí, a když vyjde ven, do pole relativních zážitků, přemění se její povaha do mnohem vyššího stavu vědomí.
   Praktikování Transcendentální meditace způsobí takový velký účinek povahy Bytí na povahu mysli, že mysl začíná žít povahu věčného Bytí, a přesto pokračuje ve svém chování a zážitcích na poli relativní existence. Toto má pro mysl úžasnou hodnotu a dosáhne se toho prostřednictvím společenství transcendentálního Bytí v každodenním praktickém životě ve světě.
   Scházela ta dovednost v aktivitě, jak harmonizovat hodnotu Bytí s hodnotou pole činnosti neboli karmy. Není obtížné to pochopit. Dovednost v činnosti spočívá v tom, že přimějeme činnost mysli, aby ustoupila ke svému zdroji, a začala vědomou činnost ze zdroje myšlenky. Toto je ona dovednost v činnosti, které se podaří, aby síla Bytí prosákla do pole karmy prostřednictvím nástroje mysli, aby ji zvelebila na všech úrovních a zároveň osvobodila mysl od svázanosti s karmou - mysl se pak ustanoví ve věčném blaženém vědomí. Stejně jako v jasném slunečním světle ztrácí světlo svíčky svou relativní významnost, tak také ve věčném světle absolutní blaženosti ztrácí relativní radosti života svou přitažlivost. Tomu se říká ztráta poutacího vlivu karmy pod vlivem zážitku absolutní blaženosti věčného Bytí.
   Dovednost v činnosti je v tom, že nejprve přivedeme činnost k nule, a odtud začneme aktivitu. Jako když natáhneme šíp na luku zpátky, předtím, než ho vystřelíme dopředu. Obratnost je v tom, že stáhneme šíp na luku zpět, tak daleko, jak je to možné, až dosáhne stavu nulové aktivity. Z tohoto bodu může být šíp vystřelen pouhým uvolněním z držení, bez úsilí. Takže šikovnost v činnosti je pouze otázkou stažení šípu zpět a poté jeho uvolnění. Šíp přirozeně vystřelí kupředu s největší silou, s nejmenším množstvím úsilí.
Podobně, využitím dovednosti, jak přivést činnost mysli do stavu klidu a začít aktivitu z tohoto bodu, bude energie, potřebná k vykonání této činnosti, nejmenší. Činnost bude provedena s největšími výsledky a činitel bude kultivovat stav věčné svobody. Bude provádět činnost, ustanovený ve věčném Bytí, a proto nebude pod poutacím vlivem činnosti. Toto je skutečná dovednost v činnosti.
   Můžeme tedy shrnout, že třebaže je přirozenost karmy a přirozenost Bytí neslučitelná, je možné zvelebit karmu blažeností Bytí. Je možné, aby člověk žil na poli činnosti a přesto současně žil život věčné svobody v blaženém vědomí absolutního Bytí. Je možné, aby člověk jednal s plným zájmem ve světě a přesto současně žil boží vědomí a tak spojil hodnoty absolutní a relativní existence. Odhalit to člověku je cílem vědy o Bytí.
   Musíme si uvědomit, že přitom co je věda o Bytí dokonalá ve své teorii, je to také praktická věda, jejíž výsledky najdeme jen tehdy, učiníme-li pokus. Je to otevřeno každému člověku, aby zažil stav Bytí, vytvořil ve svém životě stav věčné svobody a zároveň si přivodil větší úspěch ve všech oblastech své činnosti.