V návaznosti na techniku pranajámy, kterou jsme se mohli předešle naučit a na lekce protistresových technik od Dr. Nadera, zde uvádíme výňatek z Maharišiho knihy Věda o Bytí a umění žít, Transcendentální Meditace.
Je to jedna kapitolka, která se nazývá 'Prána a Bytí'. Vysvětluje a objasňuje pránu - životní sílu odborně a přesně, z hlediska vědy o Bytí, kterou založil Mahariši.
Rozšíří nám to úhel pohledu a více pochopíme skutečnost, že prána, která se nachází na velmi jemné úrovni, je nejblíže Bytí - čistému vědomí, jež je spontánně oživováno a vyváděno na povrch s technikou TM.
Mahariši Maheš Jogi
Věda o Bytí a umění žití, Transcendentální meditace
Část I Věda o Bytí, Kapitola 9: PRÁNA A BYTÍ
Prána je výraz projevujícího se Bytí. Je to tendence neprojeveného projevit se. Lze říci, že je to impuls abstraktního absolutního Bytí. Bytí je absolutní existence neprojevené povahy. Jeho tendence vibrovat a projevit se je zmíněná prána. Bytí vibruje příčinou prány a projevuje se. Když na sebe vezme subjektivní povahu, stává se Bytí myslí, když na sebe vezme objektivní povahu, stává se hmotou. To zůstává nevinné a slouží jako spojení mezi subjektem a objektem, vytváří mezi nimi vztah a umožňuje start mnohočetného stvoření, aby si věčné jedno božské Bytí mohlo hrát Svou hru na poli velké rozmanitosti života.
Tak zjišťujeme, že prána je síla Bytí, která je latentní ve svém neprojeveném stavu a vstupuje do hry v procesu projevení, když Bytí na sebe bere roli subjektivního a objektivního stvoření.
Může vyvstat otázka: „Co způsobuje, že prána na sebe bere subjektivní a objektivní kvality?“
Kosmická inteligence neboli tvořivá síla, která je samou podstatou Bytí, vytváří pránu ze Sebe, z absolutního Bytí. Prána vyráží ze zřídla neprojeveného Bytí, absolutní Bytí přijímá roli prány. Takto samotná povaha Bytí nastartuje proces stvoření a začíná evoluce.
Kdo je za to zodpovědný?
Samotná povaha Bytí je za to zodpovědná. Je to, jako když absolutní chce být tvořivé a relativní.
A můžeme položit otázku: Proč?
Kvůli jeho vlastní přirozenosti a možná pro rozmanitost!
Expanze štěstí je smyslem stvoření.
Jednota Jsoucnosti, aniž by v Sobě prodělala nějakou změnu, bere na Sebe roli mnohotvárnosti stvoření, rozmanitosti Bytí. Absolutní přijímá roli relativního, neboli jednota, která se zdá jako mnohotvárnost, není nic jiného, než sama přirozenost absolutního Bytí, která se objevuje v různých projevech. Proto zůstává Bytí absolutní a věčné ve Svém nikdy se neměnícím stavu, zatímco relativní rozmanitost stvoření je věčná ve své stále se měnící přirozenosti.
Tak je vysvětlena záhada stvoření.
Jednota neprojeveného absolutního Bytí je rozmanitost a pestrost projeveného stvoření ve všech jeho relativních fázích existence. Absolutní i relativní, obojí dohromady představuje celou pravdu života. Sto procent absolutní a sto procent relativní existence se spojí, aby vytvořilo sto procent života ve stvoření.
Měli bychom si uvědomit, že projevené stvoření a neprojevené Bytí, třebaže se zdají odlišné, ve skutečnosti jsou jedno a totéž.
Skutečností duality je jednota. Třebaže se různí ve svých charakteristikách, absolutní Bytí a relativní stvoření tvoří dohromady jednu realitu. Celý proces toho, co chápeme jako stvoření a evoluci, je jen stav Bytí v práně a změna náleží k samotné přirozenosti Jsoucnosti. Tvořivost spočívá v přirozenosti absolutního Bytí, stvoření je Jeho hra a evoluce je Jeho expanze v Jeho Jsoucnosti. Bytí zůstává Bytím a začíná stvoření.
O práně tedy lze říci, že je přirozeností Bytí, je motivující síla stvoření, je základní síla mysli.