Mahariši Maheš Jogi
Věda o Bytí a umění žití, Transcendentální meditace
Část III Umění žití, Kapitola 5.8.: Smysly a umění Bytí
Smysly a umění Bytí

   Existuje pět smyslů vnímání a pět ústrojí činnosti. Smysly vnímání jsou: zrak, čich, sluch, chuť a hmat. Ústrojí činnosti jsou: ruce, nohy, jazyk a dva vylučovací orgány. Prostřednictvím pěti smyslů mysl vnímá a prostřednictvím pěti ústrojí činnosti jedná. Pro vnímání se mysl uvede do souvislosti s vnějším světem prostřednictvím smyslů a pro činnost se uvede do souvislosti se světem prostřednictvím ústrojí činnosti.
   Umění Bytí na úrovni smyslů existuje tehdy, když si smysly a ústrojí podrží Bytí za všech okolností. Abychom to objasnili: smysly by vždy měly být smysly a ústrojí by stále mělo být ústrojí v plnosti jejich příslušných hodnot. To znamená, že by stále měly být připravené k činnosti a vždy by měly uspět v činnosti na svou plnou kapacitu.
Umění Bytí na úrovni smyslů se dosáhne tehdy, když budeme používat plnou hodnotu smyslů a ústrojí, abychom měli plné vnímání objektů a plné provedení činnosti.
Smysly vnímání by stále měly být silné, svěží, bez napětí, klamu, zloby a zúženého náhledu, aby přirozeně vytvářely plné vnímání objektu. Ústrojí činnosti by měla být energická, silná a v dobré koordinaci se smysly vnímání, aby mohla jednat s přesností a úspěchem a dovést činnosti k naplnění.

   Umění Bytí vzhledem ke smyslům znamená, že zatímco zůstávají smysly saturované základní přirozeností Bytí - jeho blažeností, zažívají objekt. Výsledkem je, že plně vnímáme objekt, objektu se však nepodaří přemoci smysly do té míry, aby se staly jeho otroky.
Máme-li na jazyku sladkost sacharinu, chuť jiných sladkostí neučiní dojem. Podobně, jsou-li smysly nasycené blažeností Bytí, nedaří se malým přechodným radostem objektů, aby je poutaly, a neudělají na ně trvající dojem. Bytí na úrovni smyslů znamená, že smysly nacházejí plné uspokojení v blaženém vědomí, a přestože zažívají rozmanité radosti objektů, nejsou jimi poutané, protože jsou poutané ve věčné hodnotě neomezené blaženosti absolutna.
   V takovém stavu spokojenosti smysly nepokoušejí mysl, aby se toulala a hledala větší štěstí. Je to proto, že blaženost Bytí již prostupuje úroveň smyslů prostřednictvím prosycení mysli Bytím.
   V takovém stavu, kdy smysly zažívají vnější objekt, je výsledek zážitku kompletně harmonický s prostředím a také s tělem a myslí daného jedince. Když oči vidí krásnou scenérii, je pohled čistý, vize je plná, člověk je prostý jakékoli zloby nebo zlého vnímání. Všechno na úrovni vnímání je správné, vše je poctivé, morální a v přirozeném proudu evoluce.
   Jestliže blaženost Bytí neprostoupila úroveň smyslů, nejsou smysly ve stavu uspokojení. Přirozeností smyslů je, že se chtějí více radovat. A je to oprávněné přání. Smyslům se však podaří ustanovit na úrovni spokojenosti, která je neotřesitelná a neodolatelná pouze tehdy, když si přivedou blaženost Bytí na svou úroveň. Pokud jsou smysly spokojené, zůstávají oproštěny od pouta dojmů ze zážitků. Toto je výsledek praktikování umění Bytí na úrovni smyslů.
   Jak se tento stav průniku Bytí na úroveň smyslů dosáhne?
   Dosáhne se pravidelným používáním systému Transcendentální meditace. Prozkoumáme mechanismus Transcendentální meditace a uvidíme, jak se to stane.
   Za prvé, je nezbytné znát plný rozsah smyslů. Obyčejně, když vidíme, jsou naše oči otevřené, mysl se spojí s otevřenýma očima a přichází tváří v tvář do kontaktu s objektem. Takto probíhá vnímání. My však také víme, že smysl zraku není omezen na vidění s otevřenýma očima. Dokonce i se zavřenýma očima je možné vnímat objekt myslí. Takové mentální vnímání nebo poznání objektu (se zavřenýma očima) je též prostřednictvím smyslu zraku. Takto chápeme, že smysl zraku sahá ve své schopnosti poznávání od hrubých povrchových úrovní vnímání až po jemné.
   Například na obrázku níže představuje A, A1 a A2 hrubé a jemné úrovně smyslů a objektů.
   Mysl se spojuje s hrubou úrovní smyslů A - vnímá odpovídající hrubou či povrchovou úroveň objektu A. Když se spojí s jemnou úrovní smyslů A1 - vnímá odpovídající jemnou úroveň objektu A1. Spojí-li se s nejjemnější úrovní smyslů A2 - vnímá odpovídající nejjemnější úroveň objektu A2.

   Přirozeně, že otevřené oči představují hrubou úroveň smyslu zraku. Podobně, když se slovo stane slyšitelné, je to vnímání hrubého - povrchového zvuku, jako výsledek činnosti mysli, která se spojuje s hrubou úrovní smyslu sluchu.
   Pokud si někdo mluví uvnitř sebe a mysl slyší ten zvuk, je to proto, že se mysl spojí s jemnější úrovní smyslu sluchu.
   Zjišťujeme, že během meditace se začíná používat nejjemnější schopnost smyslu vnímání, zatímco běžně v našem denním životě pokračujeme v užívání jen hrubých úrovní smyslů.
   Když mysl využívá nejjemnější úroveň smyslů, oživí se celý jejich rozsah. Tímto způsobem, na cestě k transcendování během meditace, mysl oživuje všechny úrovně smyslů, prostřednictvím kterých je Transcendentální meditace vedena. Když je plný rozsah celého pole smyslů oživen, přijde na jejich úroveň Bytí. Výsledné zvýšení síly a moci je schopné dosáhnout nejvyšší úroveň štěstí. Avšak pokud se používá pro zážitek objektivního světa jen malá část smyslu, není jeho schopnost k zážitku plně využita. V takovém stavu smysly zachytí jen malé potěšení z objektu.
   Na hrubé či povrchové úrovni stvoření nevytváří kontakt smyslů s objektem velkou radost. Stupeň radosti se zvětšuje spolu s tím, jak smysly postihnou jemnější úrovně stvoření. Během procesu Transcendentální meditace, když ústrojí řeči zažívá jemnější úrovně myšlenky, roste šarm na každé jemnější úrovni zážitku. S růstem půvabu se zvětšuje schopnost zážitku většího štěstí, a nakonec, když nastane přímé vnímání nejjemnějšího stavu myšlenky, je uschopněno zažít nejvyšší stupeň štěstí v relativním poli.
   Když mysl překročí - transcenduje štěstí, a jde úplně za oblast smyslového vnímání, je blaženost absolutna přímým zážitkem a mysl se zcela stane Tím. Když se mysl, plně prosycená Bytím, vrátí do pole objektivních zážitků, pak smysl, který prostřednictvím procesu meditace ochutnal nejvyšší stupeň štěstí v relativním poli, se nasytí blažeností absolutního Bytí a zůstane uspokojen. Tímto způsobem přichází transcendentální blaženost Bytí na úroveň smyslů.
   Umění, jak uvést úroveň Bytí - věčné uspokojení - na úroveň smyslů, je umění Transcendentální meditace. Je to umění, jež umožňuje smyslům zažít objekt v jeho neovlivněném stavu, bez předpojatosti a bez předsudků.
   Tímto způsobem, využíváním jemnějších úrovní smyslů je mysl schopná zažívat jemnější stavy stvoření. Vědomá mysl obvykle používá pouze hrubou - povrchovou úroveň smyslů. Mysl je jako oceán o veliké hloubce a stejně tak i pole smyslů mají velkou hloubku. S meditací začne mysl uvádět do činnosti nejhlubší úrovně smyslů.
   Takto se oživí celý rozsah smyslů. Nakonec smysly dosáhnou svého zdroje a odtud jsou jakoby živené hodnotou transcendentálního absolutního Bytí. Uvedený systém Transcendentální meditace je způsobem, jak přivést úroveň Bytí do smyslů, umožnit jim pracovat na plnou kapacitu, a zároveň se osvobodit od poutacího vlivu zážitku. Takto nacházíme úroveň Bytí na úrovni smyslů.