Mahariši Maheš Jogi
Věda o Bytí a umění žití, Transcendentální meditace 
Část I Věda o Bytí, Kapitola 14: JAK ŽÍT BYTÍ

   Bytí není něco, co existuje a co můžeme odněkud přinést a žít. Je to existence, samotný život všeho. Je to vše-pronikající, všudypřítomný stav absolutního vědomí. Abychom To žili, vědomá mysl se s Tím musí nejprve seznámit pomocí prostředků, které jsou popsané v kapitole "Jak kontaktovat Bytí".
   V Transcendentální meditaci, když mysl transcenduje (překračuje) nejjemnější stav myšlení, docestuje do stavu Bytí. Je to stav žádného zážitku, protože celé pole relativity bylo překročeno. Je to prostě stav transcendence, stav existence, čistého vědomí, jsoucna.
Z tohoto stavu čistého Bytí jde mysl zase zpět, aby zažila myšlenky v relativním světě. Tím, že stále chodí do oblasti transcendentna a zpět do pole relativity, prohlubuje se sblížení se základní přirozeností Bytí, a mysl si začne postupně více uvědomovat svou vlastní esenciální přirozenost. S rostoucí praxí se zvětšuje schopnost mysli udržet svou základní přirozenost současně se zážitky objektů prostřednictvím smyslů. Když se to stane, mysl a její základní přirozená podstata, stav transcendentálního Bytí, se stanou jedním, a mysl je pak schopná udržet si svou základní přirozenost - Bytí i přitom, kdy je zaměstnaná v myšlenkách, řeči nebo činnosti.

  Abychom dosáhli takového stavu mysli, jsou nezbytné dvě věci. Jedna je, jak už jsme viděli, praktikování Transcendentální meditace, a druhá, stejně důležitá pro rychlé dosažení žádaného cíle je, že mysl nemáme přepínat, když vyjde ven po meditaci a zaměstná se na poli aktivity. Celému poli aktivity bychom měli věnovat řádnou pozornost, všechno řádně zažít a udělat všechny potřebné činnosti, avšak neměli bychom mysl přetěžovat. Všechno bychom měli dělat velmi snadným způsobem. Brát život přirozeně a snadno, je velmi důležité k tomu, aby Bytí rychle proniklo do povahy aktivní mysli.
   Když vědomá mysl transcenduje a dosáhne stav Bytí, stane se na sto procent stavem Bytí. Mysl ztrácí svou individualitu a stává se kosmickou myslí. Stává se všudypřítomnou a získá čistou věčnou existenci. V transcendentnu nemá žádnou kapacitu pro zážitek. Zde mysl neexistuje, stává se existencí.
   Když se mysl vrátí zpět do pole relativního života, zase získá individualitu, avšak zdá se, že si také uchovává něco z velkého neohraničeného univerzálního statutu, který právě dosáhla. Postupně s praxí je schopná udržet si stále více z toho zážitku i v aktivitě denního života.
   Jakékoli zaměstnání mysli na poli aktivity je přirozeně námahou vzhledem k samotné přirozenosti mysli, což je čisté Bytí. Když se však mysl angažuje v aktivitě snadným, nenamáhavým, jednoduchým a přirozeným způsobem, proniknou vlohy Bytí více do přirozenosti mysli. Když naopak mysl během aktivity namáháme, průnik Bytí do přirozenosti mysli bude méně účinný. Například, když namočíme bílou látku do žluté barvy, zežloutne. Když ji vyjmeme, sytost barvy není tak velká, jak se zdálo, když byla látka ještě v barvě. Když látku položíme na určitou dobu do stínu, barva vybledne ještě víc, a když látku umístíme na přímé slunce, zjišťujeme, že vybledne ještě rychleji.
   Podobně, když se mysl dostane do transcendentálního stavu Bytí, stane se čistým Bytím. Když ji zaměstnáme v činnosti velmi normálním a přirozeným způsobem, pak, když vyjde z transcendentna, průnik vlivu Bytí se po nějakou dobu udrží. Avšak když mysl namáháme v činnosti, pak se intenzita průniku mnohem zmenší. Proto je velmi důležité, když se zaměstnáváme na poli aktivity, abychom to dělali velmi přirozeným způsobem, aby aktivita sloužila jako prostředek ke kultivaci mysli být ve stavu Bytí.
   Zjišťujeme tedy, že pravidelné praktikování Transcendentální meditace a regulovaná aktivita v životě jsou přímou cestou jak žít Bytí, neboli je to zkratka pro vytváření stavu vědomí, kde budeme žít obojí - absolutní Bytí i relativní pole života budeme žít současně, a jedno nebude zábranou pro druhé.
   V "Umění žití" je objasněno, že systémem Transcendentální meditace je nejen možné, ale i snadné pro každého člověka kultivovat stav kosmického vědomí, ve kterém žije Bytí spolu se všemi hodnotami relativního života.
   Ti, kteří začnou praktikovat Transcendentální meditaci, cítí více energie, větší jasnost mysli a lepší zdraví. Stanou se účinnější a energičtější ve všech polích aktivity. Měli by však mít na mysli, že jak se jejich duševní a tělesná účinnost zvyšuje, neměli by se vrhat do aktivity do takové míry, aby se vyčerpali a nenalezli čas na meditaci. Když zalijeme kořen, strom se zazelená, bude vitálnější a více poroste. Když se strom těší aktivitě růstu do té míry, že nemá žádný čas, aby čerpal vodu z kořene, pak se ztratí samotný základ růstu.
   Je důležité poznamenat, že zatímco průnik vloh Bytí do přirozenosti mysli má zřetelné výsledky v omlazení osobnosti, jasném myšlení a větší energii, je to velmi delikátní proces. Je na úrovni Bytí, úrovni samotné existence jedince a nikdy ne na úrovni vědomé mysli. Proto upozorňujeme všechny aspiranty, aby neočekávali, že ucítí Bytí na úrovni vědomé mysli.
Ať je účinek Transcendentální meditace jakýkoli, odehrává se na poli Bytí. Lze to přirovnat ke stromu, který přijímá vodu u kořene, a následně všechny části stromu automaticky dostanou výživu a vzkvétají. Avšak žádná jiná část stromu nezná nebo nezažívá proces, jak kořen dostává vodu. Vliv obdržení vody je vidět ve vzrůstající svěžesti všech částí stromu. Možná, že list vznese argument, že se cítí lépe, avšak necítí, že získává nějakou výživu. Jeho konstituce je od začátku taková, že přirozeně dostává životní energii z kořene. Tentýž proces prostě pokračuje, jen ve větším měřítku. Proto list nerozpozná, že se s ním něco děje. Avšak tomu, co se s ním děje, se těší všichni, kteří viděli list uvadat, a nyní vidí, že se stal svěží a daří se mu dobře.
   Podobně, když člověk medituje, zažívá zvýšenou energii a jasnost mysli, ale nezažívá skutečný proces průniku Bytí do přirozenosti mysli. Celý proces je tichý, na úrovni čistého Bytí. Ať mysl zažívá během meditace cokoli, jsou to jenom relativní stavy prostředníka meditace. Tyto stavy se stávají jemnější a jemnější, až konečně z prostředníka nezůstane nic a mysl je ponechána sama sobě ve stavu čistého vědomí.
   S pravidelnou praxí se člověku podaří žít Bytí. Průnik povahy Bytí do povahy mysli je na úrovni Bytí, samotné přirozenosti mysli.
   Žití Bytí je tedy stav, který nelze popsat. Lze ho jen žít, protože popis nemůže poskytnout kompletní interpretaci tohoto stavu.
   Podobně, jako když někdo něco jí a je požádán, aby tu chuť popsal. Je velmi obtížné vložit přesnou chuť do slov, třebaže dotyčný mohl jídlo dokonale vychutnat. Podobně se Bytí velmi dobře žije v životě a je stavem zážitku, avšak nelze To přesně vyjádřit. Na začátku praktikování zapůsobí Bytí velmi jemně na povahu mysli. Avšak jak praxe pokračuje, To proniká do mysli stále více a nakonec se stane tak hluboké, významné a neotřesitelné, že je žito stále, během všech zážitků bdělého stavu, snění i hlubokého spánku. Pak člověk žije věčnou svobodu v životě relativních zážitků.