Mahariši Maheš Jogi
Věda o Bytí a umění žití, Transcendentální meditace
Část IV NAPLNĚNÍ, Kapitola 3: NAPLNĚNÍ PSYCHOLOGIE
Naplněním psychologie je:  

1. Posílit mysl.
2. Zvětšit vědomou kapacitu mysli.
3. Umožnit člověku, aby používal svůj plný mentální potenciál.
4. Uvést techniky, které by dokázaly rozvinout všechny skryté schopnosti mysli.
5. Přinést více spokojenosti, míru a vnitřního štěstí s větší účinností a tvořivostí každému jedinci.
6. Dodat sílu koncentrace, větší sílu vůle a schopnost udržovat vnitřní rovnováhu a mír, dokonce i při pilném zaměstnání ve vnější aktivitě.
7. Rozvinout sebejistotu, tolerantnost, jasné myšlení a větší sílu myšlenky.
8. Ustanovit mysl ve věčné svobodě a míru v božím vědomí za všech podmínek, v rámci každé aktivity a ticha relativní existence.  

Nejzazším naplněním psychologie je umožnit soulad mezi individuální myslí a kosmickou myslí a rychle mezi nimi ustanovit koordinaci, aby byla veškerá aktivita individuální mysli v souladu s kosmickou evolucí a se záměrem kosmického života.
Psychologie by měla umožnit člověku nejen překonat stres a napětí, které jsou vytvářeny neúspěchy nebo tlakem práce v denním životě, ale měla by také dát mysli takovou sílu, že nikdy neupadne do stresu a napětí a nikdy se nestane obětí toho, co se nazýváme psychosomatické nemoci.
Účelem studia psychologie by mělo být umožnit člověku překonat překážky v životě a žít bez jakéhokoli utrpení. Mělo by mu poskytnout sílu myšlenky, silné a jasné myšlení, jež mu umožní, aby byla jeho přání uskutečněna a on žil svůj život v naplnění.
Cílem psychologie - studia mysli, by mělo být uschopnění člověka, aby žil všechny hodnoty života, radoval se ze všech fází existence a tvořil více, více chápal, žil maximum života, a žil život ve věčné svobodě v božím vědomí.
Když zvažujeme velké možnosti na poli psychologie, a shrneme dosavadní úspěchy této vědy, zjišťujeme, že jsou neutěšené.
Vyvolávat v člověku vzpomínky na jeho mizernou minulost, nepříznivé prostředí a podmínky či deprimující a odrazující společnost, nebo nedostatek lásky a harmonie s drahými a blízkými - to by nemělo být činností psychologie. Taková informace přinese každému v konečném důsledku pouze potlačení jeho vědomí.
Mělo by se považovat za zločin, říci někomu, že jeho individuální život je založen na neúčinném a zkaženém vlivu prostředí jeho minulosti. Z psychologického hlediska je vliv takové deprimující informace demoralizující. Nitro našeho srdce je zraněno takovou informací. Na druhé straně - informace, jež mají co činit s velikostí a krásou naší rodinné tradice, na co můžeme být hrdi u našich rodičů, přátel a prostředí - ty napomáhají zvýšit vědomí člověka, a přímo mu pomáhají překonat překážky a pozvednout se nad slabosti.
Analyzování individuálního způsobu myšlení a vynášení pohřbené nešťastné minulosti do vědomé úrovně, i třeba se záměrem umožnit vidět příčinu stresu a utrpení, je vysoce politováníhodné, protože přímo posiluje dojem té mizerné minulosti, a slouží k potlačení vědomí daného člověka v současnosti.
Je božím požehnáním, že na minulost normálně zapomínáme. Přítomnost se samozřejmě rodí z minulosti, ale zůstává faktem, že minulost prošla nižšími stavy vědomí, a současnost náleží k rozvinutějšímu stavu života. Proto je jen ztráta, když se zastiňuje rozvinutější přítomnost vzpomínkami nebo revizí méně rozvinuté minulosti.
Celá minulost člověka je méně zralá, blíží se spíše zvířecímu životu a výsledkem vyhrabávání pohřbených dojmů méně rozvinutých stavů je, že tyto méně rozvinuté stavy zvířecího života zastíní jasnost a nádheru rozvinutého lidského vědomí v přítomnosti.
Díváme-li se zpátky do minulosti, naše vize se sice rozšíří, ale třebaže se rozepne, je to směrem tam, že přivede vědomou úroveň k níže vyvinutým stavům života; zvětšuje vizi, ale současně zastiňuje našeho génia a skvělost inteligence.
Kdyby existoval způsob, jak rozšířit vědomí ve směru jeho rozvinutějších stavů, a kdyby existoval způsob, jak expandovat současný stupeň vědomí k neohraničenému univerzálnímu kosmickému vědomí, pak by samozřejmě osoby podrobené psychoanalýze byly uchráněny od toho nešťastného vlivu, zastiňujícího jejich vědomí dolováním do bahna nešťastné minulosti, což potlačuje jejich vědomí.
Je na státnících všech národů světa, aby si uvědomili degenerativní vliv moderní psychoanalýzy a snažili se nahradit ji Transcendentální meditací, jež přímo pozvedá vědomí lidí; tím nejen posiluje jejich mysl, ale také umožňuje používat plný lidský potenciál, a zcela jistě udělá člověka lepším a silnějším. Člověk bude mírumilovný, šťastný a tvořivý.
Avšak pomysleme nyní na neúspěch moderní psychologie, co se týká splnění jejího vlastního cíle. Nezabývejme se pomalým rozvojem psychologie jako vědy a nekomentujme, že jako věda je psychologie dosud v plenkách. Buďme více konstruktivní, a přinesme moderní psychologii klíč k jejímu dávno očekávanému cíli, k vylepšení lidského života ve všech oblastech jeho existence.
Bude zajímavé zde ocitovat prince Alliata de Montereale, člena italského parlamentu, když uváděl svoje zkušenosti s Transcendentální meditací přátelům, členům různých parlamentů světa na mezinárodním parlamentním shromáždění v Paříži:
"Studium psychologie ukázalo, že ať je člověk schopen vyjádřit ze sebe cokoli, je to pouze část z jeho celku.
Větší část člověka nenachází výraz v jeho chování a aktivitě v životě, protože vědomá mysl je jenom částí celkové mysli, již člověk vlastní. Co tedy potřebujeme, je umožnit každému člověku, aby měl ve své zemi metodu, která rozšíří jeho vědomou mysl, techniku, jež mu umožní používat jeho plnou mysl.
Například, když člověk používá pouze část své mysli, pak tím, že mu umožníme používat úplnou mysl, stane se jako člověk nekonečně skvělejším. Bude myslet mnohem hlouběji a plněji než nyní.
Předpokládejme, že vědomá mysl člověka je jenom čtvrtinou z jeho celkové mysli, pak cokoli myslí a dělá, je jenom čtvrtinou jeho skutečného potenciálu. Pakliže chceme, aby člověk používal kompletní potenciál, měla by být učiněna celá jeho mysl vědomou. Jedině pak budou jeho myšlenky čtyřikrát mocnější a on bude čtyřikrát účinnější a čtyřikrát vnímavější a šťastnější než dříve.
Jeho láska k přátelům a harmonie doma i v prostředí se zvýší čtyřikrát. Uvidíme velké zlepšení na poli vědy, v oblasti průmyslu, obchodu, podnikání, a na úrovni civilizace jako celku.
K dosažení tohoto cíle navrhujeme přijetí jedné prosté metody, která rozšíří vědomou mysl, a tím současně zlepší člověka na všech jeho úrovních - tělesné, duševní a duchovní - a také zvýší jeho tvořivou inteligenci, a zlepší jeho vztahy s bližními.
Tato jedna prostá metoda ke zlepšení každého člověka jako celku je dostupná v dnešním světě..."*
Technika** na získání transcendentálního vědomí přináší k vědomé úrovni jemnější úrovně myšlenky. Takto se dostane celý proces myšlení do rozsahu vědomé mysli. Vědomá kapacita mysli se rozšíří do plného rozsahu mysli. Tak lze člověku umožnit, aby rostl do svého plného mentálního potenciálu v myšlení i v činnosti.
Když se mysl intimně sblíží s hlubšími úrovněmi myšlenkového procesu, bude si vědoma jemnějších úrovní stvoření. Jakmile se mysl obeznámí s jemnějšími oblastmi stvoření, získá všeobecně prospěšnou schopnost stimulovat tyto oblasti. To se rovná rozvíjení latentních schopností mysli. Získání transcendentálního vědomí prostřednictvím praktikování Transcendentální meditace je přímý způsob, jak sblížit mysl se všemi hladinami stvoření, jemnými i povrchovými. Dává to mysli schopnost jednat na jemnějších úrovních způsobem, jenž přináší výhody z celého pole stvoření do každodenního života.
Rozvinutí latentních schopností mysli Transcendentální meditací lze objasnit příkladem.
Když se ponoříme do rybníka, procházíme přes povrchové úrovně vody k hlubším úrovním, dosáhneme dna a pak se vynoříme nahoru. Druhé a třetí ponoření nás vede přes všechny hloubky vody stejným způsobem. Praxe v potápění nás více sbližuje se všemi hloubkami vody. Jak roste bližší obeznámenost s hlubšími úrovněmi, potápěč je schopen zůstat na dně rybníka déle. Když je schopen zůstat na dně nějakou dobu, pak s pokračujícím praktikováním získá schopnost pohybovat se v kterékoli úrovni rybníka podle své vůle.
Takový je výsledek, když získáme důvěrný vztah s hlubšími úrovněmi vody. S větší praxí můžeme být pohodlně na kterékoli úrovni, a vytvářet tam aktivitu, abychom uskutečnili nějaký žádoucí účinek na povrchu rybníka. Nakonec bude docela dobře možné, abychom pohodlně zůstali v kterékoli úrovni hloubky rybníka, a prováděli žádoucí aktivitu v jakékoli hloubce rybníka, kterou si vybereme. Když získáme tuto schopnost, staneme se mistrem rybníka. Mistrovské ovládání celého pole rybníka vzniklo jen tím, že jsme se vytrvalým praktikováním více obeznámili s hlubšími úrovněmi rybníka.
Jestliže se praktikováním Transcendentální meditace mysl obeznámí s hlubšími úrovněmi vědomí, neboli když se mysl sblíží s transcendentálním čistým vědomím, nebo ještě jinými slovy když se transcendentální čisté vědomí nachází v rámci vědomé kapacity mysli, pak naše mysl získá schopnost pracovat v kterékoli jemné nebo povrchové úrovni vědomí. Potom bude v její moci stimulovat kteroukoli vrstvu stvoření k dosažení jakéhokoli užitku.
Toto otevírá člověku dveře pro dokonalost ve stvoření. Zjišťujeme, že Transcendentální meditace plně dostačuje k rozšíření vědomé kapacity mysli do nejvyšší možné míry. Rozvíjí podvědomí a přivádí do vědomé kapacity celé pole oceánu mysli. Zároveň přináší každému člověku naději na rozvinutí všech latentních schopností a na mistrovské používání přírody.
Teď uvidíme, jestli se Transcendentální meditaci podaří sladit vědomou mysl člověka s kosmickou myslí, a jestli se jí podaří uvést mysl člověka do stavu, kde bude přirozeně fungovat v souladu s kosmickou myslí a v souladu s kosmickým záměrem evoluce.
Praktikování Transcendentální meditace bere vědomou mysl přímo do transcendentálního stavu vědomí. Absolutní pole transcendentálního Bytí se tak dostane do rozsahu vědomé mysli. Když je toto pole Bytí dosaženo, individuální vědomá mysl nabude stavu čistého vědomí. Jelikož to čisté vědomí je zážitek sebe sama, můžeme použít vyjádření, že transcendentální stav čistého vědomí absolutního Bytí přichází do rozsahu vědomé mysli.
Když absolutní Bytí, které je úrovní kosmického zákona***, přijde do vědomé kapacity mysli, je mysl přirozeně v souladu s kosmickým zákonem. Všechny zákony přírody jsou založené na kosmickém zákonu, a když se s ním individuální mysl sladí a zůstane v tomto sladění, je v harmonii se všemi zákony přírody, jež jsou zodpovědné za progresivní proud evoluce. Proud mysli je pak v souladu s proudem evoluce, je zcela v harmonii s kosmickým cílem života. Tímto způsobem se podaří s praktikováním Transcendentální meditace ustanovit mysl ve stavu kosmické mysli.
Transcendentální vědomí je blažené vědomí. Když se blažené vědomí dostane do rozsahu vědomé mysli, mysl je spokojená. Na bázi uspokojení, na základě pozitivního zážitku blaženosti, vzkvétají všechny ctnosti - láska, laskavost, soucítění, tolerance, schopnost ocenit druhé - všechno se přirozeně v mysli uchytí, a člověk je centrem božské inteligence. Pole absolutního Bytí, pole čistého vědomí je zdroj veškeré inteligence, veškeré tvořivosti, všeho míru a štěstí. Když se toto pole dostane do vědomého rozsahu mysli, mysl se přirozeně stane velmi tvořivá, velmi inteligentní a naplní se mírem a uspokojením. Toto jsou vlastnosti, které umožňují člověku, aby dosáhl všechno, co si jen může přát.
Pro informaci studentům filosofie a psychologie se můžeme zmínit, že používání Transcendentální meditace je klíčem k otevření brány nejpokročilejší vědy psychologie, vyvinuté v dávnověké Indii, a kterou nacházíme v učení Bhagavad-Gity****.
Psychologie, jak je doloženo v Bhagavad-Gitě, představuje studium rozvoje mysli, od žalostného stavu úzkosti a deprese do nanejvýše rozvinutého stavu, v němž se inteligence ustanoví ve vědomí věčného Bytí, v nanejvýše rozvinutém stavu lidské evoluce.
Bhagavad-Gita popisuje psychologii individuální i kosmické mysli, a nádherně se jí daří ukázat jejich souvztažnost, aby mohl statut věčného života prolnout současnou fází jevové existence člověka. Jestliže k tomu nedojde, člověk zůstane navždy podřízen jevovému aspektu své povahy, a důsledkem je, že ho přemůže utrpení.
Způsob, jakým prostředí a podmínky ovlivňují člověka, je znázorněn na samém počátku uvedeného textu, kde nanejvýše rozvinutý člověk, největší lučištník té doby, hrdina Mahábháraty Ardžuna, třebaže probuzený do nejúplnějšího poznání, co je správné a co je nesprávné ve světě, není schopen chopit se příležitosti, která před ním leží, a upadá do stavu úplné skleslosti. Prostředí má na jeho mysl tak silný vliv, že veškeré přesvědčování a návrhy nejsou schopné mu pomoci.
Bhagavad-Gita učí, že vliv prostředí a podmínek na mysl závisí na síle mysli, že intenzita účinku dojmu je v opačném poměru k síle mysli. V jedné chvíli se Ardžuna nalézá v nebezpečném stavu nerozhodnosti, avšak poté, co začne praktikovat psychologické učení Gíty, netrvá dlouho a znovu se nalezne ve své plné sebejistotě a rozhodnosti, třebaže podmínky zůstávají docela nezměněny. Podrobná studie rozmluvy Pána Krišny odhaluje velkou hloubku psychologického vhledu; ukazuje, že individuální mysl, ať je na povrchové vědomé úrovni jakkoli inteligentní, může být přemožena neschopností pochopit a zvládnout situaci, která jasně leží mimo její vliv, ledaže se dostane do souladu s neomezenou kosmickou myslí. Ustanovení vědomé koordinace mezi individuální a kosmickou myslí je jediný způsob, jak zabezpečit, že se člověk zcela osvobodí od možnosti, že nepochopí hrozící situaci, ale podaří se mu úspěšně pozvednout nad její nepříznivý účinek. Rybníku se může stát, že v horku léta vyschne, ale oceánu tato situace nehrozí. Psychologie Bhagavad-Gity prezentuje jednu mistrovskou techniku, jak vyjádřit takovou koordinaci mezi individuální a kosmickou myslí. Pozornost se má přivést na pole transcendentální absolutní existence. To promění slabost a limitace individuální mysli do neohraničené síly kosmické inteligence. Dosažení takového velkého úspěchu je natolik prosté, že se to může snadno podařit kterémukoli člověku na zemi, a tímto způsobem se všechny složitosti a trápení života stanou nepodstatnými.
Zjišťujeme tedy, že technika Transcendentální meditace je zlatý klíč k moudrosti psychologie - ke studiu mysli. Klíč je něco, co má praktickou hodnotu. Má vědecký základ, který může uspokojit kterýkoli intelekt. Zde je realizace moderní psychologie - technika, která okamžitě otvírá bránu absolutní moudrosti, aby doplnila všechny oblasti relativní existence, a nejen člověka osvobodila od napětí, ale udělala z něho mistra vesmíru, jehož mysl, i když je individuální myslí, koná v souladu s kosmickou myslí. Tady je dobrodiní pro lidstvo na poli mysli. Zde je naplnění psychologie, jež je schopné přinést člověku všechny body, uvedené na začátku této kapitoly.